Skoronice – lidé jsou tu rádi spolu


Vydáte-li se zhlédnout zámek v Miloticích – barokní perlu jižní Moravy – či zdolávat vinařské stezky na Kyjovsku, zařaďte do svého itineráře i návštěvu živé slovácké obce Skoronice. V roce 2000 získala titul Vesnice roku, ocenění za bohatý kulturní a spolkový život by si zasloužila každoročně. Fašaňk, velikonoční „hrkání“, stavění a kácení máje, jízda králů, dožínky, vinobraní neboli zarážání hory a krojované hody tady nejsou „folklórem“, ale společně prožívanou tradicí. A skoronští vinaři jsou družní a pohostinní; rádi vás pozvou na pohárek, i když na to nemají licenci. V dokumentech se Skoronice poprvé připomínají jako slovanská ves v roce 132 . Sedmnácté století, které svými válkami těžce poničilo celé Slovácko, přineslo Skoronicím zkázu. Osada byla za třicetileté války po nájezdech Gabriela Bethlena vypálena a vylidněna, vypleněny byly také vinice. V roce 1677 dokončil znovuosídlení obce milotický feudál Gabriel Serényi obyvatelstvem německého původu ze svého kunwaldského panství. Příjmení tehdejších německých kolonizátorů z Kunína se v obci zachovala dodnes (např. Šnajdr, Šindler, Lunga).


O sklepní uličce


Kdo nemá lásky k vinici, nemůže vypěstovat ani víno dobré kvality

Historie vinařství v obci je poměrně mladá, ještě v 19. století měli skoronští vinohrady i sklepy na sousedním Vlkošsku. První vinice na obecním katastru se začaly vysazovat v polovině 18. století na kopci západně od obce, kde se dnes říká Vinohrádky. Geodetická mapa z roku 1827 je však už poseta značkami pro vinice a stromy a vinohrádky rozděluje na trati Dlúhý, Krátký, Zelnice a Žleby. O tom, že vinařství ve vesnici rychle vzkvétalo, svědčí zápis místního kronikáře z roku 1935: „S potěšením konstatuji, že v naší obci nalézá se skutečně láska ku pěstování révy vinné. Bylo by si jen přáti, by láska tato mezi občany nikdy neochabla, neb kdo nemá lásky k vinici, nemůže vypěstovati pro sebe ani vína dobré kvality.“ Ze stejného roku je v kronice i zmínka o dani z vína. Nezdaněno bylo 2 000 litrů vína pro vlastní spotřebu, další vyrobené víno bylo zdaněno částkou 1,60 Kč za litr.

Zajímavost - paměť starobylého lisu

Nejstarší známý sklep byl zbudovaný v roce 1910 a na okraji obce při cestě chodníkem do Vacenovic stojí dodnes. Ze stejné doby je i Šnajdrův sklep, kterému místní podle věku vinařů, kteří se zde léta scházeli, přezdívají „Domov důchodců“. První vinařská stavba na místě dnešní kolonie Žleby vyrostla v roce 1943. Moresův sklep s přízemní lisovnou dostal číslo 1 a byl dlouho ojedinělou stavbou mimo obec. V té době totiž měli Skoroňáci vyženěných asi dvacet sklepů v sousedním Vlkoši, a tak nikdo necítil potřebu stavět sklep „doma”. V práci o historii vinařství a sklepů ve Skoronicích to kronikář Vojtěch Holcman komentoval slovy: „Nebylo sklepů, tedy ani sklepního hospodaření a ošetřování vína. Staří vinaři doslazovali mošt podle chuti nebo vůbec ne, víno nestáčeli ani nesířili.“ Několik nových sklepů v lokalitě Vinohrádky bylo postaveno v roce 1966, patrové lisovny s podkrovím, často i terasou či balkonem se zde začaly budovat v 80. letech minulého století. Dnes čítá kolonie 36 vinařských staveb, které doplňuje deset sklepů v obecní části Baráky, takže na každý třetí obydlený dům v obci připadá jeden sklep.

Uprostřed Vinohrádek, kde cesta údolím zvaným Žleb stoupá k obzoru, má sklep a vinohrad i kronikář slováckého osudu, spisovatel Jožka Holcman. A vedle sklepa stojí vřetenový lis z roku 1810, o kterém Ludvík Vaculík napsal: „Dílo vynesené ze stodoly a postavené na betonové patky pamatuje devět generací. Jedna z nich na něm učinila několik zápisů. Když bylo z díla strženo plátno, mohli jsme číst vzkazy předků staré až stoosmdesát roků.

Krajinu sklepů a duši vinařů popsal v knížce Týden co týden Josef Holcman slovy: „Vinné sklepy jsou bytosti, které si chlapi buď vydřeli, vyrvali ze země, nebo v nich žili od malička se svými stařečky, starali se o ně, opravovali je a učili se v nich dělat a pít víno, a to potom znamená, že ty sklepy mají rádi, považují je za kus sebe sama. Takový Josef. Horník, který propuštěn hledal si práci a chybělo mu to kopání tak, že za sklepem, deset metrů pod zemí, se verval ještě hlouběji do země a kope a kope ve svém volném čase, lidé se tomu podivují, ale on to nepotřebuje zdůvodňovat, on potřebuje dřinu… Jeho rodina ví, že ho to baví, a jdou se na něho občas podívat, zda ho to nezasypalo, on tam bojuje a centimetr po centimetru kutá dál směrem k Vláře…“

Vinobraní aneb Zarážání hory ve Skoronicích je hrou, kterou na základě Horenského práva ze 17. století, z legend a pověstí napsal v roce 1970 Vojtěch Holcman. Hlavní role v ní hrají radní, koně, hotaři, psi a koza. Hra je o důstojnosti a korupci radních, o zákazu vstupu do vinohradu po zaražení hory, trestech za krádeže hroznů i o tom, jaký trest uložit zloději – koze. U toho se zpívá a pije burčák, počet krojovaných účinkujících se pohybuje kolem padesáti. Vinobraní se koná pravidelně, střídá se s Jízdou králů, dožínkami a dalšími obyčeji.

Kde můžete ochutnat víno

V každém sklepě, kde vám nalijí.

Slavnosti spojené s vínem

MÍSTNÍ KOŠT VÍN (únor)
  • 16.10.2017
    Residence LakePark u Máchova jezera

    Přijměte pozvání na den otevřených dveří vzorového bytu residence L...

     
    10.10.2017
    FOTO - Ukončení sezóny 2017 v Je...

    Na tři stovky cyklistů se sjelo poslední zářijovou sobotu do Jevišo...

     
    Všechny aktuality
  • prosinec 2017
    poútstčtsone
    27
    28
    29
    30
    1
    3
    4
    5
    6
    7
    8
    9
    10
    11
    12
    13
    14
    15
    16
    17
    18
    19
    20
    21
    22
    23
    24
    25
    26
    27
    28
    29
    30
    31
    1
    2
    3
    4
    5
    6
    7
    Všechny akce