Šitbořice  - bláznivé kopce a vinobraní jako obecní svátek


Šitbořice byly založeny 1255 jako Sdeboric, později Jesutboric, majetek rajhradského kláštera. O vinařské tradici svědčí hrozen a kosíř na nejstarší obecní pečeti. V roce 136 5 měly vlastní horenské právo. Původní německé obyvatelstvo nahradili po třicetileté válce osídlenci z Prostějovska. V roce 1791 zde žilo 706 obyvatel, nyní okolo dvou tisíc. Obec patřívala pánům z Deblína a Lomnice sídlícím blízko Tišnova a Šitbořice koupili proto, aby měli vlastní víno. O přičinlivosti zdejších obyvatel svědčí i skutečnost, že Šitbořice mají v rámci břeclavského okresu nejnižší nezaměstnanost. Modernizaci vinařství podnítilo založení zemědělské školy v nedalekých Kloboukách roku 1921.


O sklepní uličce


Sklepy jako poslední útočiště

Na konci druhé světové války zde probíhaly velmi tvrdé boje – pro Němce byly Šitbořice poslední přírodní pevností před Brnem. Od 15. do 26. dubna 1945 se celá obec schovávala ve sklepech. Pan Stejskal využil zkušeností z první války a vykopal sklep do tvaru L – granát, který Němci hodili dovnitř, se proto zastavil v rohu a místní ho stačili před výbuchem vyhodit ven. Ve sklepě Na Zámečku, který patří Růženě Nevídalové, se tehdy údajně zdržoval štáb Rudé armády. Fronta se několikrát přesunula a Nikolčická ulice byla úplně srovnána se zemí. Vesnicí tehdy prošlo přes 20 000 vojáků. Po válce využili někteří chudší obyvatelé nabídky přesídlit do pohraničí a dnes vinaří na Znojemsku. Hlavními atrakcemi obce jsou sirné lázně Štengar a muzeum v budově staré školy.

Vínečko, ne voda…

Vinice v tratích Mladá hora, Stará hora, Nová hora, Rozdíly, Odměr y, Hradisko, Torhety (podle staré kroniky „bláznivé kopce, romantická krajina“, dnes už většinou upravené do teras), Kurdějovy, Ostudy (při vyhýbání na úzké cestě často vozy pojezdily pole a udělaly ostudu) jsou proslulé především Neuburským. Hojná konzumace vína byla v minulosti podmíněna i nedostatkem kvalitní pitné vody: ještě před sto lety se v obci vyskytla epidemie cholery, zvané hodoňka. Postavení vína ve vesnické komunitě bylo mimořádné: „Jako děcka jsme samozřejmě chodily na ovoce, sósedovo se zdá vždycky lepší. Ale na hrozny by nešáhl ani ten největší sígr, to bylo prostě tabu,“ vzpomíná místní vinař, řezbář a heraldik Josef Zelinka. Ze Šitbořic pochází Antonín Konečný (1923–2006), autor knihy Vinařem v Africe i leckde jinde. Vínu se učil rozumět od dětství: „Dědeček zapálil svíčku, na soudek vyložil ze sotůrku špek a chleba, natáhl červené víno (bílého bylo málo a pilo se jen při slavnostní příležitosti), napustil do skleničky „hranky“ a koštovali jsme. Barvu mělo nádherně rubínovou, s jiskrou to bývalo pravda slabší. Víno bylo trochu nakyslé, ale se špekem chutnalo znamenitě.“ Když jsme se dotkli kulinářské tématiky, uveďme ještě Konečného vzpomínku, že ve vinobraní se nevařilo, protože každá ruka byla potřeba na poli (proto měla také celá škola volno). Jedly se proto pouze hrozny a zajídaly chlebem s husím sádlem.

Zajímavost - zadumaná nostalgie – a prostá krása v Karpatech

V Šitbořicích je asi 700 menších sklepů na víno, kopaných ve spraši. Většinou jsou využívané malými vinaři a tvoří samostatné části obce. Mají svá jména, jako například Hradisko, Na Pětince, Na třech sklepech, Na Zámečku a Ve Svatojánku. Nezvykle vypadá sklep číslo 41 s patrovým seníkem z lomenicově skládaných půlkuláčů. Za pozornost stojí také vyřezávané dveře sousedního sklepa. Ve žlebě je sklep č. 244 Marie Konečné, do skály je vyryt nápis – Karel 1850. Kuriozitou je betonová fasáda jednoho ze sklepů, na které jsou plasticky vyvedeny mapy Římské říše a Evropské unie s letopočtem 1991. Za pozornost stojí i sklep na Hradisku z roku 1979, jehož fasáda je pojednána dobovým dekorem zvaným brusel. Jinak v Šitbořicích převládají skromné přízemní sklepy, hlavně s cihlovým průčelím. Zejména ulička zvaná Karpaty může svojí prostotou vyvolávat nostalgii po dobách, kdy sklepy plnily hlavně užitkovou funkci. Výjimkou je řádek uniformních sklepů z devadesátých let 20. století při silnici na Diváky. Největší vinařskou stavbou v obci je družstevní sklep Maryša, nyní majetek a.s. Zemax. Většina sklepů dodnes nemá zavedenu vodu ani elektřinu, což má ovšem i svoje výhody. Když vinařovi zhasne svíčka, pozná, že koncentrace oxidu uhličitého z kvasících moštů překročila únosnou hranici a je nutno odejít na čerstvý vzduch. Lisovnu mají jen nejnovější sklepy; dříve lidé všechny práce okolo vína dělali doma, příbuzní a známí používali často společný pres.

Slavnosti spojené s vínem

Zahrádkářský košt vína (březen)

Stavění máje 30. Dubna - tradici založili rekruti roku 1920
  • 16.10.2017
    Residence LakePark u Máchova jezera

    Přijměte pozvání na den otevřených dveří vzorového bytu residence L...

     
    10.10.2017
    FOTO - Ukončení sezóny 2017 v Je...

    Na tři stovky cyklistů se sjelo poslední zářijovou sobotu do Jevišo...

     
    Všechny aktuality
  • prosinec 2017
    poútstčtsone
    27
    28
    29
    30
    1
    3
    4
    5
    6
    7
    8
    9
    10
    11
    12
    13
    14
    15
    16
    17
    18
    19
    20
    21
    22
    23
    24
    25
    26
    27
    28
    29
    30
    31
    1
    2
    3
    4
    5
    6
    7
    Všechny akce